I když se myši mohou těšit určité oblibě u vědců a dětí, je tomu tak obvykle jenom v případě, že jde o myši laboratorní, tedy o ty, jež jsou uměle odchované, chované tak, aby nám neškodily, a pochopitelně i neškodné po zdravotní stránce. S takovými si lze i pohrát, i je využívat k pokusům či jiným lidem prospěšným účelům.
Ovšem myši žijící divoce v našem okolí, to už je jiná. Ty lze považovat za naše nepřátele, a to vlastně plným právem. Protože nám tyto nejen znečišťují prostředí, ale mohou škodit i našim majetkům a roznášet nemoci, které rozhodně nepatří mezi banální. Takže určitě nejde o nepřátele směšné, nad jejich drobným tělem bychom se mohli leda tak usmívat.
Takové myši už si dávno zvykly na lidskou přítomnost. A tudíž se nám nastěhovaly nejen do venkovských sýpek, ale i do měst, kde se jim zejména v kanálech a kolem popelnic skvěle žije. Potravy tu mají dost, přirozených škůdců zoufalé minimum, a tak se nám tu vesele množí. Ba přímo přemnožují. A protože už tyto pronikají i do našich domovů a dalších budov, je třeba s nimi bojovat. Je třeba je likvidovat. A to především formou deratizace Praha, jež je v takovém velkém městě vlastně jedinou možností, jak stavy oněch hlodavců redukovat. Značné množství koček, jež by myši lovily, totiž do ulic vypustit nemůžeme, dost velké zmije už teprve ne, sovy a jiní draví ptáci jsou též nedostatkoví, a nic jiného tak na myši neplatí.
Odborníky na hubení těchto škůdců je tedy třeba angažovat. A to především tam, kde se myši usídlily a vadí tam, případně v provozech zabývajících se zpracováním potravy, kde by se drzé myši rády přiživily. Protože jenom co nejefektivnější boj vedený proti hlodavcům může přinést žádoucí výsledky. Nelze si sice dělat iluze, že bychom se někdy těchto drobných tvorů stoprocentně zbavili, ale polevovat nesmíme. Protože soužití lidí s takovými tvory nepřipadá v úvahu.
