Přijíždím, k rozlehlému, nákupnímu centrum. Venkovní parkovací plocha je naplněna na sto procent. Před obchodním centrem se tvoří nekonečná fronta aut. V druhém pruhu kolonu čekajících vozů předjíždí občas ojedinělé vozy. Všechny předjíždějící auta jsou o poznání starší, než ta čekající ve frontách. Předjíždí, protože míří do podzemní garáže, která zeje prázdnotou.
Vjezd do podzemních garáží je povolen pouze pro automobily se spalovacími motory. Ty ve frontě, jsou moderní, vesměs nové vozy, pohánějící elektromotory.
Elektromotory, tedy automobily, které pohánějí, do podzemní garáže samozřejmě nesmí. V případě požáru se tam skoro nedají uhasit. Hoří komplikovaně a vytrvale. Hoření produkuje nebezpečné spaliny, které vzduchotechnika není schopna bezpečně a hlavně rychle odvětrat.
Proto do podzemních garáží u obchodních center, specializovaných parkovacích domů v centrech měst, mohou jen ty neekologické automobily, které takové problémy nemají.
Parkovací domy, které ještě pře pár lety praskaly ve švech a kde jejich provozovatelé vydělávali na drahém parkovném, jsou téměř opuštěné. Příjem z parkování nevystačí ani na jejich nutnou údržbu. Chátrají.
Kus za městem je rozlehlé pole. Kdysi dávno tam jeden oligarcha pěstoval řepku, pak se ho lidi zbavili a pole zaplnilo obilí. Dnes tam stojí obří, příměstské parkoviště. Až k němu můžete dojet na elektrokole, které si tam, po dobu používání vozu, můžete odložit. Vůz si předem objednáte, takže už na vás čeká, s naplno nabitou baterií a s kabinou vytopenou na vámi nastavenou teplotu. Jen přijedete, vyzvednete si již přistavený vůz a jedete na výlet. Takto nějak vidím budoucnost. Díky ekologickému přístupu zabereme další plochy zemědělské půdy a zeleně vůbec. Kolem každého města budou obří plochy parkovacích míst, protože ve městě se parkovat nebude dát.
